Jak prevence ve zdravotnictví, může až k volnému pádu vésti…

Karlovy ostrovy, články, fejetony, Obyčejné šílenství všedních dnů.

Po relativně velmi dlouhé době jsem onemocněl jakousi ošklivou chřipkou, která se, závidějíc evidentně své zkušenější a krutější sestře ebole, přetransformovala do počínajícího zápalu plic. Člověk si to prostě jednou za čas užene a nějak z vlastního přičinění vyslouží a poté se snaží co nejlépe a nejšetrněji vrátit do původního stavu. K čemuž už většinou v tomto stavu potřebuje lékaře a takzvaně klid na lůžku. Popravdě řečeno, ten takzvaný klid na lůžku, jehož potřebu bych v daný moment charakterizoval pocitem, že pokud se do nějaké velmi krátké doby nezastavíte a nepokusíte se na nějaký čas tělo přepnout no nouzového režimu a poté ho znova šetrně restartovat, byl hlavním důvodem návštěvy lékaře. A té se vždy děsím, děsem děsivým. To je rovněž důvod, proč návštěvu lékaře volím opravdu až v krajní nouzi, doslova nouzi nejkrajnější.
Neděsím se ani tak lékaře, který je vcelku velmi příjemný a působí i dojmem skutečného lékaře. Děsím se čekárny. Děsím se doby čekání a prostředí, ve kterém čekám. To je povětšinou důvod, proč chodím k lékaři minimálně a v mém případě je to pravděpodobně i účinná prevence proti nemocem všeho typu. Ale občas se stane, jako se to i stalo, že prostě není zbytí… A člověk musí absolvovat tu strašnou mučírnu. Mučírnu s novodobou propracovanou technologií mučení. Mučení prakticky a zcela téměř psychického. S horečkou musíte vydržet čekat od sedmi ráno do půl jedenácté. Tak nějak se odevzdaně posadíte na lehce ošuntělou lavici, která pravděpodobně pamatuje pacienty ještě před více jak dvaceti lety. Ale, čert vem lavici. Kdyby, jste na ni nemuseli trčet ten dlouhý čas, během kterého vám není dobře na těle a ani na duši. On i ten čas a fyzická nevolnost by se dal skousnout, pokud by bylo něco vnějšího, co vás rozptýlí. Bohužel. Bezprostřední okolí má většinou ten nejmučivější a nejvíce deprimující efekt…
Na zdi visí debilizátor a v něm by mohl jít například zajímavý přírodopisný pořad o zvířatech, oceánech, nebo vesmíru, který vás může zaujmout a rozptýlit váš čas. Ale v realitě této mučící místnosti je zde na debilizátoru puštěna zhruba čtyřicetiminutová smyčka, kde se dozvíte během doby mučení několikrát to samé o hemeroidech a všech možných intimních a neintimních problémech a jak je daným přípravkem po návštěvě specialisty vyřešit. Aby, jste měli jako bonus placený zdravotní pojišťovnou, možnost přemýšlet co je horší, tak hned po vás přijde baba, která si sedne naproti vám, ke své známé a po celou dobu nezavře ústa. Takže za téměř čtyři hodiny znáte důkladně její vlastní chorobopis (i když si na něj uděláte svůj velmi vyhraněný názor, zvláště pak na způsob léčby), chorobopisy jejich příbuzných a chorobopisy celého vchodu z činžáku, kde bydlí.
Se skloněnou hlavou, kterou jsem se snažil oběma rukama držet pohromadě, majíce pocit jejího hrozícího rozskočení na hromadu zpět nesložitelných střepů a zavřenýma očima jsem už asi po osmé slyšel z debilizátoru přednášku o hemeroidech. Vzpomněl jsem si na Michaela Douglase z filmu Volný pád a jeho uchopení Baseballové pálky, jako prvotní krok jeho osobní vzpoury… Pomalu jsem přemýšlel, že bych ještě byl fyzicky schopen ukroutit tu železnou nohu z oné lavice, na které jsem seděl. V duchu jsem rozjímal, zda bude první na řadě debilizátor, s hemeroidním nešťastníkem, který za tu dobu působil, jak stále přeskakující šílená gramofonová deska, nebo naproti mně sedící a stále mluvící, ničím nezastavitelná kartotéka na chorobopisy. Toto ponuré a zoufalé rozmýšlení najednou vyrušil spásný hlas: „Další prosím.“
A tak se „Volný pád“, ve kterém bych zřejmě hrál hlavní roli, naštěstí nekonal. Při vstupu do ordinace mě jen prolétlo hlavou, že pokud by podobnému procesu vystavili podezřelé z terorismu, tak by to bylo možná efektivnější, než praktiky fyzického mučení, byť absence humanity by byla evidentně naprosto stejná. Cestou domů, do vytouženého klidu v posteli jsem si ještě uvědomil, jak obyčejná čekárna u lékaře může být kouzlem nechtěného, dokonalou prevencí proti nemocem. Respektive prevencí návštěvy lékaře. Proto člověku nezbude nic jiného, než být prostě co nejdéle zdravý. Není nad účinnou prevenci…
Karel Jíra
přečteno: 4570     příspěvků: 0
diskuze
copyright  ©  Karel Jíra 2014Google+