Jak se z mého kamaráda stal skinwalker

Karlovy ostrovy, články, fejetony, Obyčejné šílenství všedních dnů.

Asi všichni, nebo téměř všichni, znáte mytologickou bytost vlkodlaka. A vlkodlak má svého bratrance skinwalkera. Nedávno jsem zjistil, že můj dlouholetý kamarád Luboš se proměnil právě na skinwalkera. Vlkodlak i skinwalker jsou si v mnohém podobni. Vlkodlakem je označován člověk, který je schopen proměnit se ve vlka. Tato jeho schopnost je dána specifickými okolnostmi narození, kletbou, nebo též kousnutím od jiného vlkodlaka, což se nazývá lykantropií. Lykantropie je dnes v lékařství označována za psychickou nemoc, kdy člověk sám sebe označuje za zvíře - nejčastěji vlka. Skinwalker, někdy také psáno skin-walker, není chodící skin(hed), jak by nás mohl mást doslovný překlad, ale mytologická bytost podobná vlkodlakovi. Skinwalker se nemění na vlka, ale většinou psa, zřejmě libovolné rasy. Podle některých zdrojů, zejména indiánů Severní Ameriky se jedná o lidi, čaroděje, či šamany, kteří jsou schopni se měnit dokonce v libovolné zvíře, chodící po všech čtyřech končetinách, něco ve smyslu chodící kůže daného zvířete, v níž je bytost daného šamana.
Ale zpět k příběhu mého kamaráda Luboše a jeho proměny na skinwalkera. Je pravda, že i Luboš měl jako ostatně mnoho lidí nějaké ty specifické okolnosti svého početí a narození. Hlavní příčinou jeho proměny se však stal náš český zdravotnický systém. Naše milé zdravotnictví nemuselo nad Lubošem vyslovovat žádné kletby, ani ho pokousat, prostě stačilo, že fungovalo, tak jak je jeho dobrým zvykem a běžnou každodenní praxí. Milý Luboš navštěvoval lékaře nerad, většinou pouze když měl problém, se kterým si neporadila jeho alternativní medicína, nebo pokud ho na prohlídku poslal zaměstnavatel. Avšak odborníci našeho zdravotního systému nedokázali vyléčit jeho klouby a opravit mu chrup, který již místy připomínal zubní hřbitov po nájezdu ideologicky zfanatizovaných zubních kazů.
Luboš je však člověk moudrý, sečtělý a životem protřelý a tak si dokázal poradit. U svého kamaráda veterináře má založenou kartu, jako očipovaný služební pes Arno. A jako pes Arno, je také svým kamarádem veterinářem léčen. Preparáty kloubní výživy správně vybrané a dávkované a další různé látky objednané za velmi výhodné ceny z Fichemi způsobily pozitivní nápravu Lubošova kloubního aparátu.
Při užívání daných léků Luboš využil své zkušenosti se svojí fenkou Zlatkou. Tehdy mu veterinář radil: Víš, musíš ji ty léky dávat s láskou… Zlatka však s láskou zbaštila pouze šunku a tablety s hrdým škodolibým pohledem na páníčka vyplivla. Proces se opakoval, dokud nedošla šunka. Luboš je ovšem skinwalker. Po návštěvě veterináře se mění opět v člověka. I když někdy se zapomene a cestou domů ještě štěká na lidi v tramvaji, kteří mu nejsou z nějakého psího podvědomého důvodu sympatičtí. Což nese poněkud s nelibostí Lubošova přítelkyně Eva. V souvislosti s touto skutečností mě napadá, že příští Vánoce budu mít pro Luboše, nebo spíše pro jeho přítelkyni Evu konečně vhodný a užitečný dárek: Psí košík, obojek a vodítko… Doma si Luboš vždy pečlivě přečte příbalový leták. Informace ve stylu: Tablety rozdrtit, smíchat se žrádlem a nasypat do tlamy zvířete, si lidsky a racionálně upraví dle vlastních potřeb. Jako zvíře inteligentní nasype tablety bez drcení do tlamy rovnou a protože hlad je stejnak převlečená žízeň, zalije je nějakým dobrým tekutým „žrádlem“.
Jako vedlejší efekt se časem dostavil i stříbřitý lesk jeho ochlupení na zádech, které dokonce i lehce zhoustlo. Praktický přínos tohoto jevu ocenil Luboš zejména v zimním období a letošních Vánocích, kdy jim v domácnosti na štědrý den kleknul kotel. Kromě toho dané výživné látky zušlechtily jeho pěstěný plnovous, který by mu mohl závidět i samotný Ájatolláh. V podstatě je to svým způsobem investice do budoucnosti. Za deset, až patnáct let si může omotat hlavu ručníkem a z fleku bude nefalšovaným náčelníkem nějakého nově vzniklého pražského kmene…
Tím ovšem zdravotní péče o služebního psa Arna nekončí. Nedávno se Luboš svému ošetřujícímu veterinářovi v přilehlé hospůdce, kam se jde následně propít honorář za vykonanou zdravotní péči, svěřil se svými trampotami u zubaře. Zubní lékař mu nabídl, že mu vyrve všechny zuby, zařídí úvěr a za takto získaných 150 tisíc, vyrobí chrup umělý. V ten moment se Luboš opět a možná i proti své lidské vůli, proměnil ve služebního psa Arna a daného zubaře svými zchátralými zuby téměř zakousl. Vzhledem k tomu, že ošetřující veterinář má mnohaletou praxi s nápravou chrupu policejních psů, tak nabídl Lubošovi nový chrup za zlomek původní ceny. Po pár panácích kořalky, dalo slovo slovo a skinwalker Luboš, alias služební pes Arno bude dalším spokojeným pacientem s novým chrupem…
Když jsem se Luboše ptal, zda neuvažuje také o kastraci služebního psa Arna, eventuelně tupírování uší, či ocásku, tak mi odvětil, že tak brutálně se zatím neožrali. Pro jistotu chodí do hospody až po ukončení ordinačních hodin kamaráda veterináře. Zajímavou skutečností však je, že někdy se v hospodě dokáže na zvíře přeměnit spousta lidí, aniž by využilo služeb veterináře…
Karel Jíra
přečteno: 2426     příspěvků: 3
diskuze
copyright  ©  Karel Jíra 2014Google+