Téma: Na předměstí pekla
19.2.2015     zavřít

Pochodem chod, směrem na východ…

Karlovy ostrovy, články, fejetony, Na předměstí pekla.

Byl, nebyl kotel v Ukrajině v městě Debalcevo. Byl, nebo nebyl? Říká se, že propaganda je sestrou války. A během války je propaganda většinou šířena z obou stran konfliktu. Občas se ukáže, že jedna strana má přeci jenom k pravdě blíž. A tak se i stalo. Porošenko prohlásil podle českých médií asi něco v tomto smyslu: Debalcevo nebylo obklíčené, bylo pod kontrolou ukrajinské armády. Ta dala povstalcům do zubů, ukázala jim zač je toho loket a teď se z bojiště, kde v žádném případě nebyla v obklíčení, organizovaně stahuje. Nemůžu si pomoci, ale způsob oficiálního ukrajinského informování a nakonec i informování českých médií tzv. „hlavního proudu“ mi připomíná jednu legendární a velmi nadčasovou scénu Oskarem oceněného, českého filmu, podle stejnojmenné předlohy Františka Hrabala: Ostře sledované vlaky.
Otázkou je, jestli Porošenko někdy tento film viděl. Zdá se, že ukrajinská armáda dá ještě párkrát tímto způsobem takzvaným separatistům „do zubů“ a v Kyjevě zavlaje prapor Novorossie. Je to až komické, jak se historie v podobě frašky opakuje. Málokdo si uvědomuje, že právě v místech současných bojů na území jihovýchodní Ukrajiny probíhala jedna ze zásadních a zřejmě i rozhodujících bitev, druhé světové války: Bitva v Kurském oblouku. Zdá se, že vojáci Novorossie nezapomněli taktiků svých předků z této významné bitvy. Vyčerpat protivníka a zahájit protiútok. I ty obkličovací taktiky jsou pořád stejné… Je docela zvláštní, že velení ukrajinské armády nezná významnou vojenskou historii vlastní země. Velí vůbec ukrajinské armádě nějaký skutečně ukrajinský generál? Pokud ano, tak nezná vojenskou historii druhé světové války z vlastního území a je odsouzen k zasloužené porážce. Za zmínku také stojí skutečnost, že právě jižní strana Kurského oblouku s širokými stepními prostory byla nejslabším místem pro ruskou obranu. Zde si Němci dělali největší naděje na průlom a možné obnovení přímého útoku na Moskvu. Je evidentní, že Rusko si dokáže s možným rozšířením NATO ke svým současným hranicím, zcela konkrétně vyhodnotit bezpečnostní rizika, neboť si velmi dobře pamatuje vlastní historii a průběh všech invazních válečných konfliktů na svém území. Z toho také plyne, jak tato novodobá, opakující se historie skončí.
Aby se to dalo lépe pochopit, je potřeba se podívat zpět do historie. Napoleon se dostal až do Moskvy. Se svými vojsky vstoupil do hořícího města, které zapálili sami Rusové, kteří ustoupili do dostatečně velkého prostoru, který jim jejich země poskytovala. Napoleonovou osudnou chybou se stalo zásobování a týlové zabezpečení. Taktika vyčerpání a působení klimatických podmínek dostatečně zdecimovala Napoleonovu armádu. Hitler se z Napoleonova tažení dostatečně nepoučil. Když vojska Wehrmachtu vítali Ukrajinci ve vesnicích chlebem a solí v naději, že je osvobodí od Stalinovy nadvlády, tak Němci nevyužili této situace pro vybudování funkčního týlového zázemí. Ukrajinci vystřízlivěli z iluzí a vrátili se zpět k menšímu zlu… Rusové v obou konfliktech využili a do své taktiky zapracovali možnosti, které jim dalo jejich ohromné území a národní jednota v dobách okupace. V současné době se z ruského pohledu jeví členství Ukrajiny ve strukturách NATO jako příprava týlového zázemí, pro zmenšení vzdáleností při možném budoucím konfliktu. Vzdáleností, které se stali osudné pro Napoleona a Hitlera. A to Rusové vnímají a vzhledem ke své historii oprávněně, jako bezpečnostní hrozbu. Mimochodem stačí si vzpomenout, jak reagovali USA na kubánskou revoluci. Každý stát, který se považuje za mocnost, či velmoc, protože k tomu má dostatečné lidské a ekonomické zdroje, se snaží všemi prostředky svojí pozici uhájit a zajistit svojí bezpečnost. Nakonec poválečné uspořádání Evropy toho bylo viditelným důkazem.
Pokud by se konflikt na Ukrajině změnil ve válku paktu NATO (a především Evropy) s Ruskem, tak po zisku lačnící ukrajinské skupiny, by týlovou práci pro útok na Rusko, měnily na svůj vlastní zisk a tento konflikt by dopadl stejně, jako v minulosti. Co čeká Rusko v budoucnosti, pokud k tomuto konfliktu nedojde? Cílevědomá snaha Západu rozvrátit Rusko zevnitř. Morálně a hlavně ekonomicky. Západ k tomu má svůj speciální metr na vyměřování demokratických a morálních hodnot. Příkladem použití je Libye a Sýrie. Dva arabské státy, kde sice nebyla demokracie, ale sekulární režimy, které neumožňovaly náboženský a fanatický fundamentalismus, který je další dnešní hrozbou. Hrozbou uměle vytvořenou vývozem západní demokracie a hodnot, do těchto zemí. Na základě toho, že tamější vláda se rozhodla silou potlačit protesty. Protesty uměle vytvořené. Dnes na území těchto států nemají ani demokracii, ani sociální jistoty minulosti, ale pouze právo silnějšího, na základě počtu zbraní a munice, dodané zbrojním průmyslem západu, neboť skutečnou západní hodnotou je udržitelná míra byznysu, která světí použité prostředky. Tato logika západního metru měření spravedlnosti a použití síly byla v případě Ukrajiny otočena o sto osmdesát stupňů. A to hned dvakrát za sebou. V případě protestů a rabování úředních budov během Majdanu, kde byl za použití síly tím zlým Janukovyč. Když nastala stejná situace na východní Ukrajině, bylo použití síly a střelby do vlastního obyvatelstva označeno za legitimní a vzbouřenci označeni za teroristy. Takový je západní metr demokratických hodnot, ve službách vyšších zájmů humanity budoucího byznysu světových korporací. V dnešní současné době se zdá, že Západ šel tak dlouho na západ, až došel na východ. A naopak. Východ, šel tak dlouho na východ, až došel na západ. Tak mi připadá svět se svými pseudohodnotami 25 let po pádu oné železné opony. Možná to byla spíše opona železné propagandy, budovaná pečlivě z obou dvou stran.
Dříve se vyvážela revoluce pod hesly sociální spravedlnosti v podobě třídního boje. Dnes se vyváží demokracie pod hesly lidských práv. Pojem, či představa demokracie je nejdříve hypnoticky vsugerována a následně humanitárními masakry vnucena. Vnucena bez lásky, pravdy, upřímnosti a štědrosti. Vnucena nenasytnými obchodníky se smrtí. Jako občana České republiky mě mrzí, že jsme po 89 roce promarnili jedinečnou příležitost stát se neutrálním státem. Státem nezávislým na žádném vojenském paktu a mocnosti. Historie nás totiž učí, že každý spojenec, ať z východu, či západu si s námi vždy v případě potřeby vytřel zadek. Ta neutralita by nás popravdě řečeno této hrozby neuchránila. Ale v případě, že nás opět v rámci přepisování světových dějin ve prospěch mocnějších zájmů, někdo použije jako toaletní papír, tak by se v onom místě, kde slunce nesvítí, mohla alespoň trochu vzpříčit naše rovná páteř. Škoda, že tomu tak nebude.
Občas si tak říkám, že by Evropané mohli uspořádat nějakou finanční sbírku nazvanou třeba: Za světový mír. Z vybraných peněz následně v USA založit nějakou, dle jejich vlastních not fungující neziskovku, se spoustou poboček. Potřebují to evidentně jak prase drbání… Když se to vezme do důsledku, tak se všemi těmi šmírovacími a represivními programy se blíží do stádia, kdy k nim bude potřeba v brzké době dovést trochu té správné západní demokracie. Evidentně ji sami rozdávali tak dlouho, až jim jí doma už moc nezbylo…
Karel Jíra
přečteno: 2631     příspěvků: 5
diskuze
copyright  ©  Karel Jíra 2014Google+