Téma: Poločas rozpadu myšlení
11.10.2015     zavřít

Pod plachetkou osoba - aktuální podoba a nová doba

Karlovy ostrovy, články, fejetony, Poločas rozpadu myšlení.

Kvóty nekvóty, Brusel nám stejně určí své noty. V naší zemi a vlastně v celé Evropě, tím pádem vznikne dopředu pečlivě plánovaná šťastná multikulturní společnost. Tak je to vymyšleno a tak to prostě musí být. Je potřeba začít myslet pozitivně, optimisticky na naši šťastnou budoucnost a začít se připravovat na její blízký příchod. Začít můžeme třeba tím, že začneme odstraňovat i ty nejskrytější bariery. Komisařům v Bruselu můžeme nakonec ukázat, že jsme v lecčems o krok před nimi a v podstatě je inspirovat k ještě důkladnější a pečlivější práci pro blaho Evropy a potažmo celého světa. Některé takové skryté bariery jsou zcela nenápadně schovány v literatuře významných klasiků. Nechci je podezřívat ze zlého úmyslu, ale při svém lehkomyslném psaní prostě nemysleli na světlé zítřky, pro ně tehdy na míle vzdálené budoucnosti. A to by se mělo napravit!
Ukázkovým příkladem může být mistr českého hororu Karel Jaromír Erben a jeho balada Polednice. Karel Jaromír opravdu nemyslel moc dopředu, když toto své dílko psal. Řeknu vám lidi, při čtení této balady jsem se pěkně zděsil. Vezmu-li v potaz historické stereotypy a myšlenkové omyly, obsažené v baladě, v kontextu s dnešní moderní dobou, může z toho být pěkná šlamastika. Mistr českého hororu vůbec nemyslel a nebral zřetel na budoucnost, která po něm jednou nutně musí přijít! A teď nemám na mysli zrovna první sloku. Zásadní potencionální nebezpečný problém vidím ve sloce, kde je popisován vzhled polednice:
Malá, hnědá, tváři divé
pod plachetkou osoba;
o berličce, hnáty křivé,
hlas - vichřice podoba!
Představte si modelovou situaci, kde si děti v multikulturní školní třídě v hodině literatury čtou baladu Polednice. Pro muslimského žáčka si poté odpoledne přijde do družiny jeho babička kompletně zahalená v tradičním muslimském oděvu… V dětech neznalých zvykům a poměrů v dané kultuře, by to mohlo evokovat nechtěné asociace a eventuelní strach z polednice. A kdoví co ještě. Leckterá nezisková organizace by pak musela věnovat svůj drahocenný čas a peníze tomu, aby to nebohým dětem srovnala v hlavě a uvedla na pravou míru v jejich bezelstné mysli, namísto toho, aby se věnovala podstatně větším výzvám v naší společnosti. Samotný popis polednice (i polednice je jakousi folklórní obyvatelkou Evropy) je poněkud dehonestující a diskriminační, ať už nám asociuje cokoliv. Pokud se to vezme do důsledku, tak i bájná polednice by neměla být diskriminována a měla by mít svá práva na integraci ve společnosti. Obzvláště v té dnešní a nastávající.
Polednice je dle wikipedického výkladu vlastně původem slovanské, ba přímo české strašidlo. Zlá víla, která v pravé poledne strašila a unášela děti. Tak tomu bývávalo kdysi dávno… V dnešní době převzali tuto roli sociální úřednice a pracovnice. Straší místo dětí jejich rodiče a občas jim děti opravdu seberou. Navíc už nechodí pouze v pravé poledne… Sociální úřednice byly s největší pravděpodobností v minulých životech polednicemi, ale vědecky je to těžko prokazatelné. V Čechách jsou vcelku ještě pod kontrolou a kultivované. Ale zato se zřejmě ty starobylé polednice z nějakého záhadného důvodu hromadně reinkarnují v Norsku. A jak tam panečku řádí! Založily si tam dokonce pod patronátem státu svůj vlastní spolek polednic na unášení dětí, jakýsi Barnevernet. V Norsku mají údajně tyto zlé víly dokonce vypracovaný velmi sofistikovaný systém, založený na rozsáhlém sledování a udávání, jak je popsáno například zde od nestátní antineziskovky. Jsou postrachem nejenom rodičů Norských, ale hlavně rodičů cizokrajných, kteří nejsou na místní poměry zvyklí a chybí jim patřičná ostražitost. Některé nestátní antineziskovky monitorující činnost polednic, dokonce varují (zde), že prsty norských polednic šmátrají dokonce i v Čechách, prostřednictvím jakýchsi fondů vytvořených z inkasa za zemní plyn. Jak lze vidět na stránkách daného fondu s hlavičkou ministerstva financí ČR zde, investují norské polednice do našeho babiščina údolí vcelku tučné sumy. Že by se reinkarnované polednice z Norska chtěly angažovat ve své bájné vlasti?
Otázkou je, co způsobilo takovou masovou reinkarnaci starobylých polednic v Norsku. Možná za to mohou Němci, kteří to tam zavlekli během poslední velké války. V tomto období měli jakousi úchylnou zálibu ve zkoumání dávných mýtů a prý prováděli různé okultní dýchánky. Pravděpodobně přitom způsobili první masovou vlnu reinkarnace polednic, které potom pod jejich dohledem následně založili jakýsi Lebensborn, který sháněl děti pro potřeby říše. Na konci války byl Wehrmacht i se spolkem polednic rozprášen Rudou armádou. Slované zřejmě nějak instinktivně vědí, jak svá vlastní strašidla srovnat do latě. Ale pokud se slovanské, nedej bože české strašidlo dostane do rukou jiné národnosti, která s tím neumí zacházet, tak je z toho evidentně neskutečná kalamita. Do Norska se Rudá armáda nevydala, protože tam zbytek německé armády pokojně kapituloval a nějakou dobu zde Wehrmacht přebýval na jakési vynucené dovolené, pod patronátem britských spojenců. Je z toho sice trochu složité určit s kým byli Britové větší spojenci, ale evidentní profit z toho nakonec měli polednice Lebensbornu, které se v Norsku dnes hromadně vyskytují v roli sociálních úředníků Barnevernetu.
Na základě aktuálních společenských potřeb a v duchu výše zmíněných skutečností můžeme rekonstruovat text původní Erbenovy balady pro potřeby dnešní pokrokové doby. Vědečtí pracovníci budou moci alespoň rozšířit své studie o cenzuře a regulaci české literatury v obecném zájmu. Rovněž je možné, že za sedmdesát, či osmdesát let, se najde nějaký sečtělý intelektuál, se sloní, ale zároveň lehce děravou pamětí, který vyhlásí celonárodní soutěž s tučnou odměnou v pátrání po původním textu Erbenovy Polednice…
Při revizi původního textu se musíme vyvarovat oděvu, barvě pleti a náboženským symbolům. Rovněž nahradíme zastaralé hračky. A pojem robota? Co by tomu řekli odbory. V demokratické době pravdy a lásky již robota nemá místo! Musím zmínit také skrytý psychologický efekt. Erbenovy balady by se nakonec děti mohli báti, přestože má být poučením pro rodiče. Sám jako dítě jsem z toho měl vždy husí kůži. V dnešní době bezkonfliktní výchovy dětí, je potřeba, ba přímo nutností, aby se místo dětí báli jejich rodiče. Trochu jsem si s původním textem pohrál a zde je výsledek. To by panečku Karel Jaromír zíral!

Sociální úřednice
U lavice dítě stálo,
z plna hrdla křičelo.
„Bodejž jsi jen trochu málo,
ty lidské mládě, mlčelo!
Poledne v tom okamžiku,
táta přijde z korporace:
a mně hasne u facebooku
pro tebe, ty zlobo, přece!
Mlč! Hle internet v telefonu -
hrej si! Tu máš nový tablet!“ -
Než hry a muzika z iphonu
bouch, bác! Letí přes parapet.
A zas do hrozného křiku -
„I bodejž tě sršeň sám - !
Že na tebe, nezbedníku,
z Norska sociálku zavolám!
Pojď si proň, ty úřednice,
pojď, vem si ho, zlostníka!“ -
A hle, tu kdos u světnice
dvéře zlehka odmyká.
Malá, bílá, tváři naduté
s úřední mocí osoba;
v tašce razítko kulaté,
hlas - zákona podoba!
„Dej sem dítě!“ – „Barneverne,
odpusť činy nešťastnici!“
Divže smrt ji neovane,
Ejhle tuť - norští úředníci!
Ke stolu se plíži tiše
úřednice jako stín:
matka hrůzou sotva dýše,
dítě chopíc na svůj klín.
A vinouc je, zpět pohlíží -
běda, běda dítěti!
úřednice blíž se plíží,
blíž - a již je v zápětí.
Již vztahuje po něm ruku -
matka tisknouc ramena:
„Jíme zdravě a bez tuku!“
klesá smyslů zbavená.
Tu slyš: jedna - druhá - třetí -
poledne zvon udeří;
klika cvakla, dvéře letí -
táta vchází do dveří.
Ve mdlobách tu matka leží,
k ňadrům lejstro přimknuté:
matku vzkřísil ještě stěží,
avšak dítě - státem odejmuté.

Nevím jak vy, ale já mám z opraveného textu velmi pozitivní pocit. Asi napíšu do Bruselu. Jak by řekl klasik: „Všechny cesty vedou do Říma a všechny dotace vedou z Bruselu.“ Požádám je, jestli by mohli založit centrální ústav pro opravy historických chyb a myšlenkových omylů v evropské literatuře. Rovnou jim pošlu životopis s ukázkou mé práce a žádostí o místo v ústavu. Bylo by ideální, aby takový ústav byl umístěn v klidné lokalitě, neboť tato práce je velmi zodpovědná a vyžaduje náročné a ničím nerušené přemýšlení. Konečně snad najdu místo s nadějnou kariérou a trvalým uplatněním v naší krásné rozvíjející se společnosti…
Článek naleznete také na mém blogu na iDNES.cz zde:
blog.idnes.cz
Karel Jíra
přečteno: 460     příspěvků: 0
diskuze
copyright  ©  Karel Jíra 2014Google+