Můj život s kočkama

Můj život s kočkama - díl osmnáctý: Pančava a dvě modré pomněnky navždy 7.4.2015     přečteno: 4817     příspěvky: 1
Návrat do Kutné Hory byl poněkud zvláštní. Připadal jsem si, že má loďka v řece času najela na mělčinu, na které uvázla po dobu několika měsíců. Obě mňaudámy, Čiminka a Damuška to nějakým způsobem vnímaly a snažily se rozptýlit mé chmurné myšlenky. Přes den, který jsem trávil dojížděním do práce v Praze, dělaly společnost mému tátovi, stejně jako během posledních dvou let a před tím mé mamince.

Můj život s kočkama - díl sedmnáctý: Změna je život, nebo také peklo… 7.4.2015     přečteno: 4883     příspěvky: 4
Manželství, nebo pouze vztah mezi mužem a ženou, to není ani peklo, ani ráj, ale prostě očistec. Tuto větu prý kdysi pronesl Abraham Lincoln. Asi věděl, o čem mluví. Pravdou je, že si lidé ze svých vztahů dělají očistec sami a většinou se na tom podílí oba, stejným dílem vlastního přičinění. Možná je to tím, že muži nikdy nepochopí ženy a ženy nikdy nepochopí muže.

Můj život s kočkama - díl šestnáctý: Těžké časy 7.4.2015     přečteno: 4832     příspěvky: 0
Tátovi se v kutnohorské nemocnici moc nelíbilo. Komu by se také v nemocnici líbilo… Konečně však nadešla chvíle, kdy se vrátil do vytouženého domova. Tátovi se ulevilo a mám pocit, že i doktorům v nemocnici. S maminkou se přivítali a zdálo se, že vše se vrátí do starých po léta zaběhnutých kolejí. Rodinná idylka však trvala necelé dva dny. Rodiče spolu strávili jeden jediný celý den.

Můj život s kočkama - díl patnáctý: Moji blízcí - vzpomínka na rodiče 7.4.2015     přečteno: 4953     příspěvky: 0
Mezi rodiči a jejich dětmi existují vztahy, které můžou mít různé barevné odstíny. Od hororové černé, přes různé tóny barev až po bílou barvu, jasného denního světla. Možná jsem v minulém životě vykonal nějaký dobrý skutek (možná stačilo jen nevykonat nějaký zásadní špatný skutek), protože odměnou v mém současném životě mi byli rodiče, kteří mě měli rádi...

Můj život s kočkama - díl čtrnáctý: Motýlí křídla 2.2.2015     přečteno: 5003     příspěvky: 4
Určitě jste někdy sledovali motýla, jak si tančí svojí čtverylku, dosedne na květ a ochutná jeho šťávu. Motýl má v sobě poměrně hlubokou mystickou symboliku, vycházející ze starých lidských kultur. V řeckém mýtu o Dionýzovi je například lidská duše - Psyché, popisována jako děvče s křídly motýla, milující slunce. V různých kulturách byl motýl právě symbolem lidské duše...

Můj život s kočkama - díl třináctý: Duše kočičí... 9.11.2014     přečteno: 4964     příspěvky: 0
Už jako malý kluk jsem si uvědomoval, že psi a kočky v mém okolí mají svojí jedinečnou osobnost a povahu. Když jsem se potkal se svojí vlastní duší, tak jsem si uvědomil, že tuto jiskru života má v sobě každá živá bytost. U lidí je to trochu usnadněné lidskou řečí. Na druhou stranu tím trochu přehlížíme jiný způsob komunikace mezi námi, lidmi.

Můj život s kočkama - díl dvanáctý: Mají zvířata duši? 9.11.2014     přečteno: 4929     příspěvky: 0
Mají zvířata duši? To je otázka, která asi napadla nejednoho, nad životem hloubajícího člověka. Většinou o tom přemýšlí lidé, kteří na existenci duše věří, lidé, kteří o existenci duše ví a lidé, kteří mají své čtyřnohé kamarády. A právě při zkoumání této otázky narazíte na pevná a nesmlouvavá náboženská dogmata, ve kterých není možné v tomto směru srovnávat zvíře s člověkem.

Můj život s kočkama - díl jedenáctý: Esence jménem duše 9.11.2014     přečteno: 5044     příspěvky: 0
Duše. Co je to vlastně duše? A existuje vůbec? Asi není člověka, schopného samostatného myšlení, kterého by alespoň jednou během života, tato otázka nevedla k zamyšlení. Zamyšlení nad touto otázkou může být různé hloubky a s různými výsledky. Většina materialistů zřejmě existenci duše a čehokoliv nehmotného, spojeného s vědomím odmítne...

Můj život s kočkama - díl desátý: Kočičí děti 6.10.2014     přečteno: 5084     příspěvky: 0
Dvě černá koťata, Čiminka a Damuška, změnila náš dosavadní život. V okamžiku, kdy jsme se s Kamilou rozhodli a bylo to rozhodnutí rychlé a spontánní, že u nás zůstanou obě dvě a zároveň, prakticky ve stejný moment dostaly obě dvě i svá jména, tak nám byla na oplátku vyjádřena okamžitá a téměř bezmezná kočičí důvěra. Ta malá kočičí stvoření, někde uvnitř ihned poznala...

Můj život s kočkama - díl nultý: Číst, či nečíst? 14.9.2014     přečteno: 4902     příspěvky: 1
Říká se, že čas jsou peníze… V dnešním světě ovládaném ekonomikou, jsme tímto názorem do velké míry ovládáni. Ale čas je především měrnou jednotkou délky našeho života. A o čem je náš život? Naše bytí na tomto světě si můžeme představit jako cívku s vlascem, ze které stále odmotáváme onu průsvitnou šňůru, která se táhne během času za naším životem.

Můj život s kočkama - díl devátý: Začátek příběhu 14.9.2014     přečteno: 4959     příspěvky: 0
Celý náš kočičí a vlastně ne jenom kočičí příběh, začal v jednom školním bytě v Praze. Tehdy jsme zde s mojí ženou Kamilou bydleli již nějaký ten pátek. V té době jsme oba ve škole pracovali. Kamila dopoledne prodávala ve školní prodejně a já pracoval jako školník a topič. Vlastně jsem vzal tenkrát tuhle práci právě kvůli možnosti bydlení. Byla to taková zvláštní doba.

Můj život s kočkama - díl osmý: Rodinný výlet 7.9.2014     přečteno: 5019     příspěvky: 2
Jednoho krásného letního dne, uprostřed prázdnin, jsem vyrazil na služební cestu do svého rodného města Lanškrouna. Mé rodiče, kdysi na počátku padesátých let dvacátého století, zavál osud do tohoto města, kde se potkali, vzali a žili téměř padesát let. Já sám jsem se zde narodil a vyrůstal, do svých devatenácti let. Byl jsem v celku rád, že se po pěti letech podívám v rámci své služební cesty...