strana:  1 2
seřadit od:  nejnovějších  nejstarších

Můj život s kočkama

Karlovy ostrovy, články a fejetony.

Můj život s kočkama - díl první: Čiminka a Damuška 24.4.2014 - aktualizováno: 12.5.2014     přečteno: 2987     příspěvky: 0
Černé kočky jsou mým druhým a vlastně teď možná spíš životem prvním. Když jsme se před 16 lety s manželkou rozhodovali, které ze dvou koťat si vezmeme, tak během okamžiku jsme usoudili, že obě, aby jim nebylo smutno. Byly to sestry, krásně černé se žlutýma očima a dostaly jména Čiminka a Damuška. Po pár letech jsme se s manželkou rozešli a ty dvě černé kočky se mnou prošli víc, jak třetinu mého života.
Můj život s kočkama - díl druhý: Smutek a naděje 24.4.2014 - aktualizováno: 12.5.2014     přečteno: 3389     příspěvky: 0
Tak nám ten společný život, vyplněný kočičím přátelstvím, příjemně společně utíkal téměř šestnáct let… Ale život je občas sviňa a tak nás letos v únoru naše milá Čiminka téměř v 16 letech opustila. Krásná velká černá kočka s bílejma fouskama, miniaturní bílou náprsenkou, asi z 15 bílých chloupků a velkým srdcem, kde byla spousta kočičí lásky pro mě a pro její sestru Damušku.
Můj život s kočkama - díl třetí: Djamilka 24.4.2014 - aktualizováno: 12.5.2014     přečteno: 2893     příspěvky: 0
Člověk má nějakou představu, že udělá hezký domov nové kočičce a vše pojede jak po drátkách. Jenomže věci a život sám, bývají mnohem složitější. Bylo to docela zvláštní. Djamilka byla ještě v proutěné přepravce asi půl metru od Damušky. Holky na sebe jen dlouze koukaly bez jediného zasyčení. Djamilka potom velmi plaše zalezla v podkroví pod postel, kde vydržela víc jak den.
Můj život s kočkama - díl čtvrtý: Kočičí starosti 14.8.2014     přečteno: 2782     příspěvky: 0
Ke konci dubna jsme oslavily kočičí narozeniny. Damušce bylo krásných šestnáct let. U Djamilky nevíme datum narození a tak přijala stejné datum narození a oslavila své dvanácté výročí narození. Třetí miska s „kočím dortem“, byla symbolicky určená pro Čiminku, která svůj díl kočičí dobroty přenechala oběma kočičím holkám. Samozřejmě jsem u toho uronil nejednu slzu…
Můj život s kočkama - díl pátý: Myšilov, aneb kočičí sport 14.8.2014     přečteno: 2850     příspěvky: 0
Djamilka a Damuška si na sebe velmi dobře zvykly. Ze začátku byla sice trochu znát oboustranná nedůvěra a Damuška nějakou dobu dávala Djamilce najevo, kdo je „paní domácí“, ale hrany se naštěstí poměrně rychle obrousily. Přispělo k tomu i každodenní chození na zahradu, kde se obě holky věnují svému oblíbenému kočičímu sportu – myšilovu.
Můj život s kočkama - díl šestý: Kočičí anděl jménem Čima 14.8.2014     přečteno: 2596     příspěvky: 0
Čas letí a není síla, která by ho dokázala zastavit, natož vrátit zpět. Tedy kromě naší mysli a našich vzpomínek. Je zvláštní, jak lidská mysl vnímá konstantní, různými přístroji přesně měřitelnou rychlost času. Někdy máme pocit, že čas neubíhá a jeho rychlost se téměř blíží nule, jindy letí naopak rychlostí zběsilou… Nedávno uplynulo půl roku, od okamžiku, kdy nás naše Čima opustila.
Můj život s kočkama - díl sedmý: Jak se Čima potkala s Agnes 31.8.2014     přečteno: 2537     příspěvky: 0
Občas se mezi nebem a zemí dějí věci, které jsou poněkud zvláštní, ale v podstatě jsou pouze přirozeností, která nás provází naším denním životem, aniž bychom si tuto skutečnost plně uvědomovali. Jednoho krásného letního dne na začátku srpna jsem jel do Ledče. Do Ledče jezdím pravidelně každý týden. Když vyřídím své pracovní záležitosti, tak většinou poobědvám...
Můj život s kočkama - díl osmý: Rodinný výlet 7.9.2014     přečteno: 2224     příspěvky: 2
Jednoho krásného letního dne, uprostřed prázdnin, jsem vyrazil na služební cestu do svého rodného města Lanškrouna. Mé rodiče, kdysi na počátku padesátých let dvacátého století, zavál osud do tohoto města, kde se potkali, vzali a žili téměř padesát let. Já sám jsem se zde narodil a vyrůstal, do svých devatenácti let. Byl jsem v celku rád, že se po pěti letech podívám v rámci své služební cesty...
Můj život s kočkama - díl devátý: Začátek příběhu 14.9.2014     přečteno: 2163     příspěvky: 0
Celý náš kočičí a vlastně ne jenom kočičí příběh, začal v jednom školním bytě v Praze. Tehdy jsme zde s mojí ženou Kamilou bydleli již nějaký ten pátek. V té době jsme oba ve škole pracovali. Kamila dopoledne prodávala ve školní prodejně a já pracoval jako školník a topič. Vlastně jsem vzal tenkrát tuhle práci právě kvůli možnosti bydlení. Byla to taková zvláštní doba.
Můj život s kočkama - díl nultý: Číst, či nečíst? 14.9.2014     přečteno: 2130     příspěvky: 1
Říká se, že čas jsou peníze… V dnešním světě ovládaném ekonomikou, jsme tímto názorem do velké míry ovládáni. Ale čas je především měrnou jednotkou délky našeho života. A o čem je náš život? Naše bytí na tomto světě si můžeme představit jako cívku s vlascem, ze které stále odmotáváme onu průsvitnou šňůru, která se táhne během času za naším životem.
Můj život s kočkama - díl desátý: Kočičí děti 6.10.2014     přečteno: 2225     příspěvky: 0
Dvě černá koťata, Čiminka a Damuška, změnila náš dosavadní život. V okamžiku, kdy jsme se s Kamilou rozhodli a bylo to rozhodnutí rychlé a spontánní, že u nás zůstanou obě dvě a zároveň, prakticky ve stejný moment dostaly obě dvě i svá jména, tak nám byla na oplátku vyjádřena okamžitá a téměř bezmezná kočičí důvěra. Ta malá kočičí stvoření, někde uvnitř ihned poznala...
Můj život s kočkama - díl jedenáctý: Esence jménem duše 9.11.2014     přečteno: 2156     příspěvky: 0
Duše. Co je to vlastně duše? A existuje vůbec? Asi není člověka, schopného samostatného myšlení, kterého by alespoň jednou během života, tato otázka nevedla k zamyšlení. Zamyšlení nad touto otázkou může být různé hloubky a s různými výsledky. Většina materialistů zřejmě existenci duše a čehokoliv nehmotného, spojeného s vědomím odmítne...
strana:  1 2
seřadit od:  nejnovějších  nejstarších
copyright  ©  Karel Jíra 2014Google+