Můj život s kočkama

Můj život s kočkama - díl dvanáctý: Mají zvířata duši? 9.11.2014     přečteno: 4865     příspěvky: 0
Mají zvířata duši? To je otázka, která asi napadla nejednoho, nad životem hloubajícího člověka. Většinou o tom přemýšlí lidé, kteří na existenci duše věří, lidé, kteří o existenci duše ví a lidé, kteří mají své čtyřnohé kamarády. A právě při zkoumání této otázky narazíte na pevná a nesmlouvavá náboženská dogmata, ve kterých není možné v tomto směru srovnávat zvíře s člověkem.

Můj život s kočkama - díl třináctý: Duše kočičí... 9.11.2014     přečteno: 4903     příspěvky: 0
Už jako malý kluk jsem si uvědomoval, že psi a kočky v mém okolí mají svojí jedinečnou osobnost a povahu. Když jsem se potkal se svojí vlastní duší, tak jsem si uvědomil, že tuto jiskru života má v sobě každá živá bytost. U lidí je to trochu usnadněné lidskou řečí. Na druhou stranu tím trochu přehlížíme jiný způsob komunikace mezi námi, lidmi.

Můj život s kočkama - díl čtrnáctý: Motýlí křídla 2.2.2015     přečteno: 4934     příspěvky: 4
Určitě jste někdy sledovali motýla, jak si tančí svojí čtverylku, dosedne na květ a ochutná jeho šťávu. Motýl má v sobě poměrně hlubokou mystickou symboliku, vycházející ze starých lidských kultur. V řeckém mýtu o Dionýzovi je například lidská duše - Psyché, popisována jako děvče s křídly motýla, milující slunce. V různých kulturách byl motýl právě symbolem lidské duše...

Můj život s kočkama - díl patnáctý: Moji blízcí - vzpomínka na rodiče 7.4.2015     přečteno: 4889     příspěvky: 0
Mezi rodiči a jejich dětmi existují vztahy, které můžou mít různé barevné odstíny. Od hororové černé, přes různé tóny barev až po bílou barvu, jasného denního světla. Možná jsem v minulém životě vykonal nějaký dobrý skutek (možná stačilo jen nevykonat nějaký zásadní špatný skutek), protože odměnou v mém současném životě mi byli rodiče, kteří mě měli rádi...

Můj život s kočkama - díl šestnáctý: Těžké časy 7.4.2015     přečteno: 4761     příspěvky: 0
Tátovi se v kutnohorské nemocnici moc nelíbilo. Komu by se také v nemocnici líbilo… Konečně však nadešla chvíle, kdy se vrátil do vytouženého domova. Tátovi se ulevilo a mám pocit, že i doktorům v nemocnici. S maminkou se přivítali a zdálo se, že vše se vrátí do starých po léta zaběhnutých kolejí. Rodinná idylka však trvala necelé dva dny. Rodiče spolu strávili jeden jediný celý den.

Můj život s kočkama - díl sedmnáctý: Změna je život, nebo také peklo… 7.4.2015     přečteno: 4814     příspěvky: 4
Manželství, nebo pouze vztah mezi mužem a ženou, to není ani peklo, ani ráj, ale prostě očistec. Tuto větu prý kdysi pronesl Abraham Lincoln. Asi věděl, o čem mluví. Pravdou je, že si lidé ze svých vztahů dělají očistec sami a většinou se na tom podílí oba, stejným dílem vlastního přičinění. Možná je to tím, že muži nikdy nepochopí ženy a ženy nikdy nepochopí muže.

Můj život s kočkama - díl osmnáctý: Pančava a dvě modré pomněnky navždy 7.4.2015     přečteno: 4753     příspěvky: 1
Návrat do Kutné Hory byl poněkud zvláštní. Připadal jsem si, že má loďka v řece času najela na mělčinu, na které uvázla po dobu několika měsíců. Obě mňaudámy, Čiminka a Damuška to nějakým způsobem vnímaly a snažily se rozptýlit mé chmurné myšlenky. Přes den, který jsem trávil dojížděním do práce v Praze, dělaly společnost mému tátovi, stejně jako během posledních dvou let a před tím mé mamince.