strana:  1 2 3 4 5  >>
seřadit od:  vzestupně  sestupně

Nejčtenější články

Karlovy ostrovy, články a fejetony.

Dva tisíce slov po 47 letech 7.6.2015     přečteno: 2703     příspěvky: 0
Včera jsem se dočetl, že zemřel Ludvík Vaculík, český publicista, který psal prózu, fejetony a známý se stal zejména svým „kontrarevolučním“ manifestem Dva tisíce slov z roku 1968. Pana Vaculíka jsem neznal a vlastně jsem nečetl žádné jeho literární dílo, kromě Dvou tisíc slov. Tento manifest, jehož vznik je posazen do Pražského jara, jsem poprvé četl někdy v 18 letech, na přelomu let 1988 - 89 v samizdatové podobě.
Pochodem chod, směrem na východ… 19.2.2015     přečteno: 1416     příspěvky: 5
Byl, nebyl kotel v Ukrajině v městě Debalcevo. Byl, nebo nebyl? Říká se, že propaganda je sestrou války. A během války je propaganda většinou šířena z obou stran konfliktu. Občas se ukáže, že jedna strana má přeci jenom k pravdě blíž. A tak se i stalo.
Rorschachův test na skvrně EU 28.6.2015     přečteno: 1271     příspěvky: 0
Nedávno jsem potřeboval najít něco o Evropské unii. Když nevím, tak hledám. Většinou navštívím relativně spolehlivou Wikipedii, což jsem také udělal. Nalezl jsem hledanou informaci a při té příležitosti koukám, že je zde nová mapa EU, kterou jsem na této wiki stránce dříve nezaregistroval. Ta plastická mapa kulaté zeměkoule, se zeleně vyznačeným územím EU, na mě zapůsobila poněkud zvláštně.
Čtyři jezdci 5.8.2014     přečteno: 1268     příspěvky: 2
Nedávno jsem četl jakýsi článek, ve kterém se psalo o čtyřech jezdcích globálního bankovnictví. Po pravdě řečeno mě to moc nezaujalo a ani jsem to nedočetl do konce. Ne kvůli obsahu, ale na toto téma je napsáno nepřeberné kvantum článků a člověka to už nebaví číst, protože v tom musí denně žít a pokud není zaslepený a otupělý, konzumem opotřebovaný, tak prostě vidí realitu a její současné, i nadcházející důsledky. A pak, prostě nemám potřebu tím dál ještě týrat vlastní mysl.
Můj život s kočkama - díl první: Čiminka a Damuška 24.4.2014 - aktualizováno: 12.5.2014     přečteno: 1135     příspěvky: 0
Černé kočky jsou mým druhým a vlastně teď možná spíš životem prvním. Když jsme se před 16 lety s manželkou rozhodovali, které ze dvou koťat si vezmeme, tak během okamžiku jsme usoudili, že obě, aby jim nebylo smutno. Byly to sestry, krásně černé se žlutýma očima a dostaly jména Čiminka a Damuška. Po pár letech jsme se s manželkou rozešli a ty dvě černé kočky se mnou prošli víc, jak třetinu mého života.
Vánoce 2022 v běžné české rodině, aneb povánočně vánoční sci-fi povídka… 5.1.2015     přečteno: 1124     příspěvky: 2
Pokrok a evoluci nelze zastavit. Natož v Evropské unii. Oslavy Vánoc a vánoční zvyky se během doby také vyvíjí a prochází (r)evolučními změnami. No a právě přichází trochu hektičtější doba, která vývoj a vůbec celé prožívání vánočních svátků opět trochu zmodernizuje, přizpůsobí aktuálním požadavkům a potřebám současné doby.
Můj život s kočkama - díl druhý: Smutek a naděje 24.4.2014 - aktualizováno: 12.5.2014     přečteno: 1124     příspěvky: 0
Tak nám ten společný život, vyplněný kočičím přátelstvím, příjemně společně utíkal téměř šestnáct let… Ale život je občas sviňa a tak nás letos v únoru naše milá Čiminka téměř v 16 letech opustila. Krásná velká černá kočka s bílejma fouskama, miniaturní bílou náprsenkou, asi z 15 bílých chloupků a velkým srdcem, kde byla spousta kočičí lásky pro mě a pro její sestru Damušku.
PUSSY pravdoláskařské 7.11.2014     přečteno: 1104     příspěvky: 2
Jak se ukázalo, tak jedno blbé slovo, může zapůsobit téměř obdobně jako hurikán Katrina. Inu není slovo jako slovo. Nebo spíše není význam, jako význam, daného slova. A pokud nějaké slovo má pevně daný význam, jako například klasické lejno, tak pro změnu není člověk, jako člověk, který ho pronese.
Tolerantně netolerantní úvaha (Nebo netolerantně tolerantní?) 4.8.2015     přečteno: 1096     příspěvky: 0
Křesťan je člověk, muslim je člověk, hinduista je člověk, buddhista je člověk, ateista je člověk. Všichni zmiňovaní jsou lidé… Tak kde je kur.. drát problém? Slovo člověk je na druhém místě za příslušností k náboženství, či spíše lépe řečeno víře. I ten ateista má své náboženství a víru, spočívající v tom, že žádná víra není a není tím pádem ani náboženství a Bůh. Kde začíná a končí tolerance?
Můj život s kočkama - díl třetí: Djamilka 24.4.2014 - aktualizováno: 12.5.2014     přečteno: 1074     příspěvky: 0
Člověk má nějakou představu, že udělá hezký domov nové kočičce a vše pojede jak po drátkách. Jenomže věci a život sám, bývají mnohem složitější. Bylo to docela zvláštní. Djamilka byla ještě v proutěné přepravce asi půl metru od Damušky. Holky na sebe jen dlouze koukaly bez jediného zasyčení. Djamilka potom velmi plaše zalezla v podkroví pod postel, kde vydržela víc jak den.
Prd - skrytá hrozba civilizace 3.9.2014     přečteno: 1051     příspěvky: 3
Nedávno jsem četl na lidovkách článek: „Emisní“ krávy potřebují dietu. Vědci zjišťují, jak omezit jejich plynatost. Zkráceně řečeno, krávy prostě moc prdí a říhají, čímž produkují metan, který je skleníkovým plynem, jenž ohrožuje klima. A vědci vymýšlí způsob, jak upravit milým kravičkám trávení, aby tolik neprděly a neříhaly.
Můj život s kočkama - díl pátý: Myšilov, aneb kočičí sport 14.8.2014     přečteno: 1038     příspěvky: 0
Djamilka a Damuška si na sebe velmi dobře zvykly. Ze začátku byla sice trochu znát oboustranná nedůvěra a Damuška nějakou dobu dávala Djamilce najevo, kdo je „paní domácí“, ale hrany se naštěstí poměrně rychle obrousily. Přispělo k tomu i každodenní chození na zahradu, kde se obě holky věnují svému oblíbenému kočičímu sportu – myšilovu.
strana:  1 2 3 4 5  >>
seřadit od:  vzestupně  sestupně
copyright  ©  Karel Jíra 2014Google+