Nejčtenější články

Můj život s kočkama - díl devátý: Začátek příběhu 14.9.2014     přečteno: 6152     příspěvky: 0
Celý náš kočičí a vlastně ne jenom kočičí příběh, začal v jednom školním bytě v Praze. Tehdy jsme zde s mojí ženou Kamilou bydleli již nějaký ten pátek. V té době jsme oba ve škole pracovali. Kamila dopoledne prodávala ve školní prodejně a já pracoval jako školník a topič. Vlastně jsem vzal tenkrát tuhle práci právě kvůli možnosti bydlení. Byla to taková zvláštní doba.

Neviditelnost - moderní trend dnešní doby 25.10.2014     přečteno: 6149     příspěvky: 0
Přání být neviditelný je staré skoro jako lidstvo samé. Každý z vás si jistě vybaví nějakou tu pohádku, nebo starobylou legendu, v níž se neviditelnost vyskytuje a hraje svojí důležitou úlohu v daném příběhu. V dnešní době se často píše o tom, jak celé vědecké týmy pracují na úkolu vymyslet a posléze zrealizovat myšlenku neviditelnosti...

Můj život s kočkama - díl čtrnáctý: Motýlí křídla 2.2.2015     přečteno: 6093     příspěvky: 4
Určitě jste někdy sledovali motýla, jak si tančí svojí čtverylku, dosedne na květ a ochutná jeho šťávu. Motýl má v sobě poměrně hlubokou mystickou symboliku, vycházející ze starých lidských kultur. V řeckém mýtu o Dionýzovi je například lidská duše - Psyché, popisována jako děvče s křídly motýla, milující slunce. V různých kulturách byl motýl právě symbolem lidské duše...

Můj život s kočkama - díl osmý: Rodinný výlet 7.9.2014     přečteno: 6085     příspěvky: 2
Jednoho krásného letního dne, uprostřed prázdnin, jsem vyrazil na služební cestu do svého rodného města Lanškrouna. Mé rodiče, kdysi na počátku padesátých let dvacátého století, zavál osud do tohoto města, kde se potkali, vzali a žili téměř padesát let. Já sám jsem se zde narodil a vyrůstal, do svých devatenácti let. Byl jsem v celku rád, že se po pěti letech podívám v rámci své služební cesty...

Rudý gentleman se loučí 12.6.2015     přečteno: 6083     příspěvky: 0
Kdo by neznal Vinnetua, legendární knižní a filmovou postavu náčelníka kmene Apačů… Přiznám se, že dílo Karla Maye je asi nejrozsáhlejším knižním dílem od jednoho spisovatele, které jsem kdy přečetl. Z knih Karla Maye, které v Čechách vyšly, jsem četl snad téměř vše. Příběhy z prostředí divokého západu, Jižní Ameriky a zemí Arábie. Děje těchto románů jsem při jejich četbě intenzivně prožíval dokonce ještě na střední škole.

Pravděpodobně se stanu skinwalkerem 4.1.2015     přečteno: 6064     příspěvky: 4
Minule jsem psal o tom, jak se z mého kamaráda Luboše stal skinwalker. Letos o Vánocích se stala v mém životě prazvláštní věc. České zdravotnictví nade mnou vyneslo jakousi kletbu a pravděpodobně se i já stanu skinwalkerem…

Můj život s kočkama - díl šestnáctý: Těžké časy 7.4.2015     přečteno: 6043     příspěvky: 0
Tátovi se v kutnohorské nemocnici moc nelíbilo. Komu by se také v nemocnici líbilo… Konečně však nadešla chvíle, kdy se vrátil do vytouženého domova. Tátovi se ulevilo a mám pocit, že i doktorům v nemocnici. S maminkou se přivítali a zdálo se, že vše se vrátí do starých po léta zaběhnutých kolejí. Rodinná idylka však trvala necelé dva dny. Rodiče spolu strávili jeden jediný celý den.

Do hlubin vlastní duše… 16.9.2015     přečteno: 6038     příspěvky: 0
Přemýšlel jsem nad tím, čím jsem mohl být v minulém životě. Není nad to, udělat si psychoanalytický výlet do hlubin vlastní duše. Pohodlně jsem se usadil v křesle, odlehčil mysl, zavřel oči a sám sobě počítal do deseti… Náhle se mi zjevila vize mého minulého života...

Můj život s kočkama - díl dvanáctý: Mají zvířata duši? 9.11.2014     přečteno: 6020     příspěvky: 0
Mají zvířata duši? To je otázka, která asi napadla nejednoho, nad životem hloubajícího člověka. Většinou o tom přemýšlí lidé, kteří na existenci duše věří, lidé, kteří o existenci duše ví a lidé, kteří mají své čtyřnohé kamarády. A právě při zkoumání této otázky narazíte na pevná a nesmlouvavá náboženská dogmata, ve kterých není možné v tomto směru srovnávat zvíře s člověkem.

Zima se blíží… 8.8.2015     přečteno: 6018     příspěvky: 0
Máme začátek srpna a vedro jako v Africe. Skoro mám pocit, že s uprchlíky z Afriky k nám migruje i to jejich rozžhavené počasí. Možná si trochu tepla a sucha ze Sahary přibalili do batohů s sebou na cestu… Nebo se nějaká euro-komise rozhodla přizpůsobit Evropu i klimaticky, aby se zde uprchlíci cítili jako doma. Člověk si z toho sice dělá srandu, ale v našem sluníčkově roztomiloučkatém EuroSajuzu, by mě už opravdu téměř nic nepřekvapilo.

Můj život s kočkama - díl třináctý: Duše kočičí... 9.11.2014     přečteno: 6011     příspěvky: 0
Už jako malý kluk jsem si uvědomoval, že psi a kočky v mém okolí mají svojí jedinečnou osobnost a povahu. Když jsem se potkal se svojí vlastní duší, tak jsem si uvědomil, že tuto jiskru života má v sobě každá živá bytost. U lidí je to trochu usnadněné lidskou řečí. Na druhou stranu tím trochu přehlížíme jiný způsob komunikace mezi námi, lidmi.

Jak prevence ve zdravotnictví, může až k volnému pádu vésti… 4.10.2014     přečteno: 5985     příspěvky: 0
Po relativně velmi dlouhé době jsem onemocněl jakousi ošklivou chřipkou, která se, závidějíc evidentně své zkušenější a krutější sestře ebole, přetransformovala do počínajícího zápalu plic. Člověk si to prostě jednou za čas užene a nějak z vlastního přičinění vyslouží a poté se snaží co nejlépe a nejšetrněji vrátit do původního stavu.